Dohoda o výkonu práce z domova

Podmínky výkonu práce z domova upravuje zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., dále jen ZP) v § 317. Toto ustanovení se obecně vztahuje na „pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje“. Toto ustanovení je ale poměrně vágní a neobsahuje konkrétní pravidla pro stanovení podmínek práce z domova. Obsahuje pouze negativní vymezení oproti jiným pracovněprávním vztahům, tj. na tyto zaměstnance se „nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy“ (§ 317 písm. a) ZP), dále jim při jiných důležitých osobních překážkách v práci obvykle nepřísluší náhrada mzdy nebo platu (§ 317 písm. b) ZP), a také takovému zaměstnanci „nepřísluší mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek“ (§ 317 písm. c) ZP). Ustanovení § 317 se nevztahuje pouze na zaměstnance, kteří vykonávají práci z domova, ale na všechny zaměstnance, kteří pracují odkudkoliv mimo pracoviště zaměstnavatele.

Jednou z náležitostí pracovní smlouvy je specifikace místa výkonu práce. V případě, že není v pracovní smlouvě výslovně stanovena práce z domova, mohou se na změně/doplnění míst výkonu práce zaměstnavatel se zaměstnancem dodatečně dohodnout. Zaměstnavatel ale zaměstnanci nemůže práci z domova jednostranně nařídit. V souvislosti s pandemií COVID-19 tak bylo problematických hned několik usnesení vlády ČR, která nařizovala „zaměstnavatelům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště“ (viz usnesení vlády publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 431/2020 Sb., 444/2020 Sb., 463/2020 Sb. a 476/2020 Sb.). Následně vláda ČR zaměstnavatelům využívat práci z domova pouze doporučila (viz usnesení vlády publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 498/2020 Sb. a 511/2020 Sb.).

Dodatečná dohoda o výkonu práce z domova není ZP nijak upravena. V podstatě jde o změnu pracovního poměru (§ 40 odst. 2 ZP) a vzhledem k tomu, že je pro uzavření pracovní smlouvy pod podmínkou neplatnosti vyžadována písemná forma (§ 34 odst. 2 ZP), tak i k její změně musí dojít písemnou formou (viz § 564 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

Podmínky výkonu práce z domova lze buď stanovit tyto podmínky obecně vnitřním předpisem, nebo se může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout v dodatečné dohodě o změně pracovního poměru. V dohodě by za účelem právní jistoty měly být dohodnuty konkrétní podmínky výkonu práce z domova, a to zejména forma komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, rozvržení pracovní doby (případně dohoda o tom, že si zaměstnanec sám rozvrhuje pracovní dobu s následky uvedenými v § 317 ZP; příp. rozvržení pracovní doby pro účely náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti), dodržování přestávek v práci a doby odpočinku, forma evidence pracovní doby a její předávání, povinnost dodržování pravidel výkonu bezpečné práce, ohlašování pracovních úrazů, náhrady nákladů zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (ideálně ve formě paušálem, který zohlední zejména náklady na energie, internetové připojení a opotřebení vlastních předmětů), poskytnutí vybavení pro práci (v případě, že zaměstnanec nemůže pro práci využívat své vlastní vybavení a zaměstnavatel mu jej neposkytne, pak jde o překážku v práci dle § 208 ZP), doba trvání této dohody a případně možnost její výpovědi.

Pro úplnost je třeba dodat, že v zákoně o nemocenském pojištění (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění – dále jen ZoNP) se využívá termín domácký zaměstnanec. Rozumí se jím „zaměstnanci, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykonávají sjednané práce doma nebo na jiném místě a v pracovní době, kterou si sami rozvrhují“ (§ 3 písm. n) ZoNP). Na domáckého zaměstnance se vztahuje § 30 ZoNP, který upravuje pravidla pro výši nemocenského při dočasné pracovní neschopnosti domáckého zaměstnance. Důležitým faktorem zde je, kdo rozhoduje o rozvržení pracovní doby. Pokud pracovní dobu zaměstnanci vykonávajícímu práci z domova určuje zaměstnavatel, či se na této pracovní době se zaměstnancem dohodne, nejde o domáckého zaměstnance.


Zdroje:

  1. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021
  2. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021
  3. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020
  4. Usnesení vlády České republiky ze dne ze dne 26. října 2020 č. 1102 o přijetí krizového opatření publikované ve Sbírce zákonů pod č. 431/2020 Sb.
  5. Usnesení vlády České republiky ze dne ze dne 16. listopadu 2020 č. 1190 o přijetí krizového opatření publikované ve Sbírce zákonů pod č. 463/2020 Sb.
  6. Usnesení vlády České republiky ze dne ze dne 20. listopadu 2020 č. 1200 o přijetí krizového opatření publikované ve Sbírce zákonů pod č. 476/2020 Sb.
  7. Usnesení vlády České republiky ze dne ze dne 30. listopadu 2020 č. 1262 o přijetí krizového opatření publikované ve Sbírce zákonů pod č. 498/2020 Sb.
  8. Usnesení vlády České republiky ze dne ze dne 7. prosince 2020 č. 1290 o přijetí krizového opatření publikované ve Sbírce zákonů pod č. 511/2020 Sb.

Projekt TL04000176 COVID-19 infodemie: AI komunikační platforma potlačující infodemii ve vazbě na novinářskou a mediální etiku
je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA

Projekt TL04000176 AI komunikační platforma potlačující infodemii ve vazbě na novinářskou a mediální etiku je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies v rámci platformy Google Analytics. Více informací o fungování těchto nástrojů je k dispozici ZDE. Tyto soubory cookies můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče, případně je můžete v prohlížeči i vymazat.