Dobrá žurnalistická praxe

Obrázek 1. Jaké vojenské metafory se objevují v médiích v souvislosti s koronavirem (více v analýze)

Globální pandemie COVID-19 evokuje otázku: Jak novinářská etika propracovává referování o vážných zdravotních krizích a medicínských tématech? Některé národní samoregulační novinářské instituce, ustavené profesními či odborovými organizacemi žurnalistů, ještě před nástupem epidemie/pandemie COVID-19 ve svých kodexech upravovaly základní principy etického zpravodajství a publicistiky o medicínských tématech. Jedním z jejich hlavních cílů je eliminovat fenomén mediální paniky či hysterie, jak ji na počátku 90. let minulého století definoval britský lingvista Roger Fowler.

Zpravodajství a publicistika, iniciující či posilující mediální paniku, popř. mediální hysterii, jsou charakteristické: 1) rétorikou kvantifikace, pro kterou je příznačné časté využívání nejrůznějších statistik, jejichž prostřednictvím novináři vystupňují napětí a barvitě líčí hrozící rizika; 2) silným emocionálním nábojem jednotlivých forem mediálních příspěvků, k čemuž jsou využívány jazykové prostředky s negativními konotacemi (např. strach, ohrožení, úzkost apod.); 3) používáním odborných lékařských termínů, které jsou veřejnosti neznámé či na ni působí negativně; 4) využíváním válečných metafor či terminologie z armádního prostředí, když lékaři „prohrávají bitvy“ se zákeřnými chorobami či „vedou války v první linii“ se zákeřným virem (viz obrázek č. 1). Citovaný autor přibližuje v monografii Language in the News: Discourse and Ideology in the Press fenomén mediální paniky na případové studii výskytu bakterie rodu Salmonela ve Velké Británii, kdy novináři referovali o možných rizicích konzumace vajec. Následná veřejná panika a neoprávněná hysterie měly dopad na britský zemědělský a potravinářský průmysl.

Obrázek 1. Jaké vojenské metafory se objevují v médiích v souvislosti s koronavirem (více v analýze)

Potlačit následky mediální paniky (popř. hysterie) při referování o vážných zdravotních krizích či medicínské problematice se kupříkladu snaží Německá tisková rada (Deutsche Presserat), samoregulační instituce novinářů a vydavatelů v SRN, a to za pomoci principů obsažených ve čtrnáctém bodě svého kodexu. V dokumentu přijatém na počátku 70. let minulého století se uvádí: „Při referování o medicínských tématech se vyvarujte nepřiměřené senzacechtivosti, jež může ve čtenářích vyvolávat neoprávněné obavy či falešné naděje. Informací z výzkumů, které jsou v počátečních fázích, by neměly být prezentovány jako finální či před dokončením.“ Australská tisková rada (Australian Press Council) rovněž doporučuje „konzervativní a pečlivý přístup“ při referování o zdraví, medicíně a zdravotnictví, jenž eliminuje rizika morální paniky. V tuzemských etických kodexech či redakčních směrnicích se s podrobnějším vymezením principů dobré novinářské praxe při pokrytí nesetkáváme (viz Etický kodex Syndikátu novinářů ČR).

V souvislosti s globální pandemií COVID-19 upozorňuje Ethical Journalism Newtork (EJN), že je nezbytné rozpracovávat a prohlubovat hodnoty kvalitního a seriózního pokrytí zdravotních krizí (v čele s pandemií). Současně nabízí sedm základních principů, které by měla mít sociálně odpovědná žurnalistika na paměti:

  1. Držte se faktů – Fakta, resp. spolehlivá a ověřená data jsou základem přesného pokrývání epidemie/pandemie a staví na nich etická žurnalistika, referující o vážné zdravotní krizi spojené s COVID-19;
  2. Posilujte sociální odpovědnost žurnalistiky – V průběhu epidemie/pandemie COVID-19 je klíčové, aby si novinářky a novináři byli vědomi společenské odpovědnosti na lokální, regionální, národní, ale též mezinárodní úrovni. Sociální odpovědnost je posilována například transparentní prací s daty či edukací publika;
  3. Pečlivě pracujte s odbornou terminologií – Dosavadní praxe pokrytí epidemie/pandemie COVID-19 ukazuje, jak nezbytné je důsledné seznámení se odbornou lékařskou terminologií, resp. její vhodné a přesné používání. Novinářky a novináři by si měli osvojit různé aspekty pandemie, aby jimi poskytované informace nebyly zavádějící či nepřesné;
  4. Mějte na paměti na lidskost (či človečenství) – Princip lidskosti je podle EJN jedním z hlavních, jenž by měli žurnalisté v časech pandemie dodržovat. Zpravodajská média by měla přinášet zprávy o lidech, kteří se uzdravili; publikovat příběhy prokazující lidskou odolnost a solidaritu, popř. referovat o osudech obětí a jejich rodin takovým způsobem, aby byla zachována jejich lidská důstojnost. S ohledem na globální rozsah pandemie COVID-19 je nutné mít na paměti, že každý člověk v této zdravotní krizi je skutečnou lidskou bytostí, v čele s její zranitelností;
  5. Potlačujte projevy nenávisti – Žurnalistika by měla zpochybňovat a potlačovat projevy nenávisti, jež epidemii/pandemii COVID-19 provázejí. Jde zejména o nenávist vůči jednotlivým etnickým a náboženským skupinám, které čelily či čelí různým problémům v průběhu vážné zdravotní krize. Stejně tak by se novinařina měla vyhnout genderovým stereotypům v pokrytí koronavirové krize (jde např. o problematiku zvýšeného domácího násilí v průběhu epidemie/pandemie COVID-19);
  6. Vyvarujte se stigmatizaci a stereotypizaci – Onemocnění COVID-19 způsobené novým typem koronaviru je třeba ilustrovat věcně a objektivně bez použití stigmatizačních jazykových prostředků. Zpravodajské pokrytí pandemie nesmí prohlubovat obavy lidí o pomoc nakaženým. Stejně tak by odpovědná žurnalistika měla povzbudit nakažené, aby využili dostupnou lékařskou péči, popř. aby je příznaky onemocnění COVID-19 neodradily od návštěvy lékaře (a to zejména v oblastech či v prostředích, kde hledání pomoci může způsobit stigma);
  7. Posilujte péči o vlastní duševní hygienu – Zpravodajské pokrytí globální pandemie COVID-19 je významnou psychickou zátěží i pro zaměstnance médií, proto je nezbytné, aby vedení redakcí (popř. majitelé médií) zajistilo podmínky pro rozvoj duševní hygieny novinářek a novinářů. Pracovní prostředí v médiích se v důsledku pandemie proměnilo a proměňuje, proto je zapotřebí přijímat opatření na ochranu fyzického a duševního stavu novinářek a novinářů.

Inspirativní je v souvislosti s posilováním dobré redakční praxe při referování o epidemii/pandemii i rozvoj Fact-Checking Journalism (žurnalistiky ověřování faktů), jejímž hlavním cílem je verifikace informací sdílených prostřednictvím síťových digitálních médií. Netřeba připomínat, že tato oblast žurnalistiky významně přispívá ke snižování míry infodemie. Příkladem může být COVID-19 verification hub, který provozuje francouzská tisková agentura AFP.


Zdroje:

  1. Roger Fowler. Language in the News: Discourse and Ideology in the Press. London: Routledge, 1991.
  2. Václav Moravec. Proměny novinářské etiky. Praha: Academia, 2020.
  3. Deutsche Presserat. Pressekodex.
  4. Australian Press Council. Guideline: Health and Medical Matters.
  5. Ethical Journalism Network.
  6. AFP COVID-19 verification hub.

Projekt TL04000176 AI komunikační platforma potlačující infodemii ve vazbě na novinářskou a mediální etiku
je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA

Projekt TL04000176 AI komunikační platforma potlačující infodemii ve vazbě na novinářskou a mediální etiku je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies v rámci platformy Google Analytics. Více informací o fungování těchto nástrojů je k dispozici ZDE. Tyto soubory cookies můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče, případně je můžete v prohlížeči i vymazat.