Etika mediální

Mediální etika je nedílnou součástí aplikované, popř. profesní etiky. Jejím cílem je stanovení a následný rozvoj dobré praxe v oblasti komunikačních médií, což by mělo vést k posilování důvěry publika v mediální komunikaci jako takovou. Mediální etika je rozsáhlou oblastí, jež v sobě zahrnuje etiku novinářskou či etiku reklamy a public relations.

Novinářská etika se následně snaží promýšlet principy sociálně odpovědného jednání žurnalistiky, jež při jejich dodržování bývá označována slovem seriózní. Cílem novinářské etiky je eliminace bulvárního a nevěrohodného zpravodajství a publicistiky, když jsou v rámci dobré praxe kodifikovány problematiky narušování soukromí, střetu zájmů, ochrany zdrojů, klamání, plagiátorství či infodemie. Novinářská etika v současnosti disponuje několika platformami jako jsou etické kodexy; tiskové rady (v některých zemích označované jako rady médií), jež jsou zpravidla ustanovovány profesními organizacemi a sdruženími médií; tiskoví ombudsmani, kteří začasté fungují při tiskových radách (např. v Rakousku či Irsku); redakční ombudsmani (v anglosaském prostředí se setkáváme s pojmem public editor), jež existují v jednotlivých médiích. Dalšími samoregulačními prvky, jimiž se zabývá novinářská etika je propracovaný systém celoživotního vzdělávání a individuální profesní integrita každé novinářky / každého novináře (obrázek 1).

Ideálem je, když jednotlivé formy novinářské etiky tvoří funkční celek (prvek celistvosti), v němž dochází k interakci (prvek dialogu) a rozvoji etických principů odpovědné novinářské práce (prvek trvalého závazku a odpovědnosti).

Zdroje:

1. Václav Moravec. Proměny novinářské etiky. Praha: Academia, 2020.