Kolektivní imunita

Kolektivní imunita je stav, kdy má dostatečné procento jedinců v populaci imunitu vůči určitému onemocnění získanou buď očkováním, nebo proděláním onemocnění, a původce infekce (virus nebo bakterie) se tak nemůže nekontrolovaně šířit. Pro jednotlivá onemocnění jsou stanoveny určité hladiny proočkovanosti populace, po jejichž dosažení se přenos infekčního agens snižuje až zastavuje, nevznikají epidemie, ale mohou se vyskytnout náhodné (sporadické) případy onemocnění. Vysoká míra proočkovanosti populace současně poskytuje ochranu těm, kteří nemohli být z objektivních důvodů očkováni [1].

U vysoce infekčních onemocnění, jako jsou třeba spalničky, je potřebná míra kolektivní imunity populace 95 %. U COVID-19 zatím nebylo možné tuto hranici stanovit, nicméně vzhledem k šíření stále nakažlivějších variant lze očekávat spíše její zvyšování oproti původním předpokladům. V počátcích pandemie COVID-19 byla zvažována možnost získání kolektivní imunity prostřednictvím toho, že podstatná část nerizikové populace onemocněním projde (tzv. promořením), což lze u některých infekčních nemocí považovat za epidemiologicky legitimní postup. Světová zdravotnická organizace však tento postup na základě nových zjištění týkajících se viru SARS-CoV-2 následně označila za problematický až neetický a jako jediný způsob jejího získání doporučila očkování [2].

Zdroje:

1. Česká vakcinologická společnost ČLS JEP, Státní zdravotní ústav. Kolektivní imunita. Národní zdravotnický informační portál, 2020.
2. World Health Organization. Coronavirus disease (COVID-19): Herd immunity, lockdowns and COVID-19.