Mimotělní membránová oxygenace (ECMO, mimotělní oběh)

Pomocí ECMO lze u pacientů v kritickém stavu na omezenou dobu nahradit funkci srdce i plic. Principem metody je odběr krve z žíly pacienta do oxygenátoru, kde dojde, podobně jako v plicích, k odstranění oxidu uhličitého a k okysličení, a následný návrat do arteriálního nebo žilního systému. Podle „místa návratu“ rozlišujeme ECMO veno-arteriální a veno-venózní.

ECMO je obvykle indikována u pacientů s plicním selháním, u nichž uměla plicní ventilace (UPV) není schopna zajistit dostatečnou oxygenaci. Podobně jako u UPV jde o dočasnou podporu základních životních funkcí do doby, než je vyřešena původní příčina problému (např. srdeční zástava, selhání plic, transplantace plic, infekce).

Podle monitoringu kapacit intenzivní péče v ČR bylo v říjnu 2020 k dispozici více než 70 systémů ECMO.

Zdroje:

1. Fakultní nemocnice v Motole. Technologie: Mimotělní membránová oxygenace – ECMO.
2. Wikiskripta. Extrakorporální membránová oxygenace.
3. Ministerstvo zdravotnictví ČR. COVID 19: Přehled aktuální situace v ČR.