Opatření obecné povahy

Termín opatření obecné povahy zavedl do českého práva správní řád (dále jen SŘ) v části šesté (§ 171–174). SŘ tento pojem však nedefinoval. Pouze negativně vymezil, co opatření obecné povahy není – nejedná se o právní předpis a ani o rozhodnutí. Opatření obecné povahy stojí na pomezí těchto dvou druhů právních aktů. 

K povaze opatření obecné povahy se obšírně vyjádřil Nejvyšší správní soud. Ten jej definoval jako správní akt „s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů“ (Rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1Ao 1/2005-98). Zároveň uvedl, že nestačí, aby bylo opatření pouze formálně označeno za opatření obecné povahy. Z hlediska svého obsahu musí splnit dva pojmové znaky – konkrétnost předmětu a obecnost adresátů. Konkrétností předmětu znamená, že se takové opatření vztahuje na určitou konkrétní situaci. Obecností adresátů se pak rozumí jejich určení jako množiny „subjektů vymezených určitými znaky, přičemž se vztahuje ke všem subjektům, které jsou prvky této množiny“ (tj. nejde o akt směřující vůči určitému konkrétnímu jednotlivci jako v případě rozhodnutí, viz zmíněný rozsudek NSS).

SŘ předpokládá, že jednotlivé zákony v sobě budou obsahovat konkrétní zmocnění či povinnost vydat závazné opatření obecné povahy. Následně pak SŘ stanoví, jak má probíhat řízení o takovém návrhu opatření (§ 172 SŘ), jak toto opatření nabývá účinnosti (§ 173 SŘ) a jakým způsobem se posuzuje soulad opatření obecné povahy se zákonem (§ 174 SŘ).

Opatření obecné povahy slouží zmocněnému orgánu k tomu, aby konkretizoval v zákoně již existující povinnosti. Neslouží k tomu, aby příslušný orgán ukládal nové povinnosti nepředpokládané v zákoně (blíže viz zmíněný rozsudek NSS). 

Příkladem zmocnění k vydání opatření obecné povahy je § 80 odst. 1 písm. g zákona o ochraně veřejného zdraví, které umožňuje Ministerstvu zdravotnictví nařídit „mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku“. 

V souvislosti s pandemií COVID-19 lze ještě zmínit usnesení Ústavního soudu, který se zabýval otázkou, zda má usnesení vlády, jímž se vyhlašuje nouzový stav, povahu opatření obecné povahy. Ústavní soud v této věci dospěl k negativnímu závěru a předmětné usnesení vlády označil za akt aplikace ústavního práva (Usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 8/20, bod 26).

Zdroje:

1. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2021
2. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 27. 4. 2021 do 31. 12. 2021
3. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005-98
4. Usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/2020