Žurnalistika

Slovo samo má původ ve francouzštině, v níž journal znamená deník či noviny. Nástup technických novinek, jakými byly ve své době rozhlas, televize a internet, rozšířily užití tohoto pojmu nejen na tisk a tištěná média. Zřejmě i z těchto důvodů se poměrně často setkáváme s tím, že laická veřejnost chybně klade rovnítko mezi slova média a žurnalistika. Ač je používání termínu žurnalistika značně rozkolísané, zpravidla jím rozumíme jednu z forem mediální komunikace, která je produktem činnosti novinářů (žurnalistů), jenž obsahuje informace o aktuálním dění ve společnosti a názorech na toto dění. Práce novinářů spočívá v profesionálním sběru, třídění, zpracování a distribuci informací a faktů prostřednictvím komunikačních médií.

Ideálem je, když žurnalistika slouží veřejném zájmu a nepodléhá komerčním či politickým zájmům. Žurnalistika sestává ze dvou rovnocenných entit: 1) zpravodajství, které pouze zprostředkovává informace a fakta; a 2) publicistiky, jejímž úkolem je analyzovat a hodnotit zmíněná fakta. Podle teoretiků žurnalistiky má být zpravodajství od publicistiky jasně oddělené.

Žurnalistika má v současnosti mnoho podob, kdy se setkáváme například s: a) žurnalistikou robotickou či automatizovanou, která využívá prvků umělé inteligence (tzn. strojového učení či počítačového zpracování jazyka či obrazu) a bez zásahu člověka automaticky generuje nejrůznější formy obsahů; b) žurnalistikou datovou, jež staví na počítačovém zpracování velkých datových souborů, jinými slovy, kombinuje postupy tradiční novinařiny (např. naraci) s vizuálně atraktivními výstupy počítačového zpracování velkých dat; c) žurnalistikou občanskou, kdy občané (tzn. neprofesionální novináři) sbírají informace, redigují je a publikují prostřednictvím webu 2.0 a sociálních sítí; d) žurnalistikou participativní, v níž novináři, resp. tradiční zpravodajská média poskytují lidem možnost prostřednictvím různých platforem zasílat vlastní materiály, které jsou následně publikovány – a to v rámci systému, který vytvořili a spravují profesionální novináři (např. platforma České televize iReportér); e) žurnalistikou mobilní, která využívá pro natáčení, zpracování a distribuci audiovizuálního zpravodajství, včetně živých vstupů mobilní telefon a mobilní datové sítě; f) žurnalistikou fact-checkingovou, jež se snaží verifikovat obsahy, resp. upozorňovat na dezinformace šířené produživateli (včetně politiků).

Žurnalistika postavená skandálech a podbízení se masovému vkusu příjemců je označována jako bulvární (viz výše).

Zdroje:

1. Jan Halada, Barbora Osvaldová. Slovník žurnalistiky: výklad pojmů a teorie oboru. Praha: Karolinum, 2017.
2. Václav Moravec. Proměny novinářské etiky. Praha: Academia, 2020.