Virulence a patogenita

Oba pojmy se vztahují ke schopnosti mikroorganismu (viru, bakterie, ale třeba i prvoka či houby) určitým způsobem poškodit hostitelský organismus (např. vyvolat onemocnění poškozením určitých orgánů) a jsou úzce propojeny. Pojem patogenita označuje schopnost mikroorganismu vyvolat onemocnění a je tedy určena podílem nemocných osob (osob s klinickými příznaky) vůči počtu infikovaných, zatímco virulence nám říká, jak moc je daný mikroorganismus nebezpečný, tedy jaký podíl pacientů zemře (zde se často setkáme s pojmem „case fatality ratio”, tedy poměr fatálních případů) [1].

I v rámci jednoho typu mikroorganismu často nalezneme kmeny více a méně virulentní. Velká variabilita virulence např. u bakterií je dána tím, že část genetické informace podmiňující tuto schopnost je kódována v plazmidech, tedy částech DNA, které si bakterie mohou mezi sebou vyměňovat [1]. U virů je jejich virulence ovlivněna geny, které kódují schopnosti viru se replikovat, omezit obranné mechanismy hostitelského organismu, šířit se v něm a produkovat toxické látky [2].

Mezi nejčastější patogenní viry patří adenoviry, koronaviry, retroviry či flaviviry. SARS-CoV-2 bývá velmi často srovnáván se svými příbuznými známými z dřívějších epidemií, tedy SARS-CoV a MERS-CoV: v tomto smyslu je charakteristický vyšší infekčností a úmrtností, a to i přes nižší smrtnost [3]. Virulence SARS-CoV-2 je dána zejména několika klíčovými faktory. Důležitá je vysoká efektivita průniku viru do hostitelské buňky pomocí tzv. spike proteinu, kde navíc dochází k mutacím, které tento proces dále urychlují (např. u tzv. britské či jihoafrické mutace). Virus také značně ovlivňuje imunitní odpověď hostitelského organismu – potlačuje imunitní odpověď T-lymfocytů a indukuje nadměrnou produkci cytokinů, která může vést až k selhání orgánů a úmrtí (tzv. cytokinová bouře). Virus se dokáže i určitým způsobem „maskovat“ vně i uvnitř buňky a uniknout tak imunitnímu systému [4].


Zdroje:

  1. Elmore JG et al. Jekel's Epidemiology, Biostatistics, Preventive Medicine, and Public Health. Elsevier, 5th edition. 2020. ISBN 9780323642019.
  2. Burrell CJ et al. Pathogenesis of Virus Infections. In: Burrell CJ et al. (eds.) Fenner and White's Medical Virology. Academic Press, 5th edition. 2016. ISBN 978-0-12-375156-0.
  3. Zhang YZ and Holmes EC. A genomic perspective on the origin and emergence of SARS-CoV-2. Cell 2020; 181: 223–227.
  4. Kumar A et al. SARS‐CoV‐2‐specific virulence factors in COVID‐19. Journal of Medical Virology 2021; 93: 1343-1350.

Projekt TL04000176 COVID-19 infodemie: AI komunikační platforma potlačující infodemii ve vazbě na novinářskou a mediální etiku
je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA

Projekt TL04000176 AI komunikační platforma potlačující infodemii ve vazbě na novinářskou a mediální etiku je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies v rámci platformy Google Analytics. Více informací o fungování těchto nástrojů je k dispozici ZDE. Tyto soubory cookies můžete odmítnout v nastavení svého prohlížeče, případně je můžete v prohlížeči i vymazat.